Pardubice - rozhovor s naším trenérem brankářů

Ahoj, Honzo, jak  se ti líbilo v Pardubicích a jak hodnotíš celkově turnaj?

Ahoj, za mě bylo první vítězství to, že děti na turnaj chtěly jet a že jejich rodiče je v tom podpořili, zejména v té v mimořádné době povodní. Vždyť spousta týmů nakonec nedorazila, ale my ano. I když jsem nemohl vidět všechna utkání, tak si myslím, že naše týmy hrály na hraně svých možností  - někdy i za hranou. Každý tým urval minimálně  dvě vítězství, což je povzbuzující nejen pro nás trenéry, ale i pro hráče do nastávající sezóny 2024/2025. A zahrát si v takové krásné a obrovské hale je zážitek pro všechny.

Tví svěřenci – Matyáš, Jasmínka a Bártík – byli „vnitroklubově“ hodně chváleni, co na to říkáš?

Mám obrovskou radost. Všichni víme, že dobrý brankář je základ každého týmu. A my je máme. Ale nezapomínáme, že florbal je týmová hra a bez pomoci ostatních hráčů by to nešlo.

Jak bys vyhodnotil výkony Matyáše?
 

Bohužel nemohl jsem shlédnout ani jedno jeho utkání, neboť mladší žáci hráli vždy na jiné hale, než jsem byl já. Ale dokážu si představit, že byl opět skvělý, neboť ho chválili nejen naši fanoušci a trenér Hroch, ale i trenér soupeřů a jejich fanoušci. Hodně čaroval v bráně, měl neskutečné zákroky (skákal, vykopával..), že někdy už doháněl soupeře k šílenství. Maty má velký podíl na tom, že mladší žáci skončili v základní skupině na pěkném 2. místě, a že dokázali dojít až do osmifinále, kde narazili na opravdu kvalitního soupeře (pozn. prohra 0:9 s Karlovými Vary).

A co Jasmínka?

Myslím, že to byla nejmenší "golmanka" na turnaji. Pár holek tam bylo, ale všechny byly větší a Jasmínka byla stejně nejlepší. Z ní vyzařovala sebejistota a její správné postavení v bráně nenechalo nikoho na pochybách, že ví, co dělá. A svou mrštností předváděla jeden skvělý zákrok za druhým. Odpoledne zvládla na jedničku přesun do daleko širší brány, což muselo být pro ni velmi nepříjemné. Dvě odpolední  výhry a  luxusně vychytaný nájezd v poslední zápase, byly  tou správnou tečkou za jejím výkonem. Je radost s ní pracovat.

A nakonec Bartík?

V dopoledním programu měl Bart pěkné zákroky, správné výjezdy a dokonce měl i vychytanou nulu, což je všeobecně pro brankáře ta nejkrásnější odměna za svůj výkon. To nejlepší si ale nechal na odpoledne, kdy se přípravka přesunula na universitní halu. Ač tam byla dlouhá odpolední přestávka (cca 4 hodiny), na jeho výkonu to nebylo poznat. Nejprve pěkně odchytal utkání (pozn. 4. zápas v základní skupině) proti konečnému vítězi turnaje Black Angels, což je pražský tým s hráčskou základnou přes 650 hráčů – ve srovnání s námi, kdy my máme  50 - 60 hráčů. Po tomto zápase následovalo čtvrtfinále, kde nám svými zákroky držel do poslední minuty naději na postup. Přiznám se, že i já už tlačil čas a věřil v nájezdy. Bohužel dva rychlé góly v poslední minutě nám naději vzali. Ale i tak to byl skvělý zápas celé přípravky. V boji o 5. místo byl těžký v tom, že jsme veškerou energii a  sílu vyčerpali ve čtvrtfinále, ke konci zápasu došlo i k menšímu zranění Bárta, který ale i přes bolest ještě šel do brány, za což jsem moc rád.

Ty jsi dříve také chytával, prozradíš nám, co to znamená „být brankářem“? Jaké předpoklady by k tomu měl mít hráč? 

Je toho moc. Brankář by měl mít aspoň tyto předpoklady - postřeh, mrštnost, umět číst hru, 100% soustředěnost – to jsou věci, které jdou vidět. 

A co znamená být brankářem -  tahat s sebou největší brašnu,roztahovat se v šatně, být nejpomalejší v převlékání, být neustále propocený, vydržet bolest a otlaky od chráníčů a mít psychickou odolnost. Když hráč mine prázdnou bránu zase tak moc se nestane a hráč to neřeší. Ale brankář, když dostane hloupý gól, vidí to všichni. Brankáře to někdy poznamená. Úplně se rozhodí.

Ty se věnuješ našim golmanum 2.-3. rokem, máš s nimi v době tréninků individuální tréninky – co to obnáší?

Záleží kolik dostaneme prostoru. Když celou tělocvičnu, tak trénujeme výhozy míčků, reakci na střelu od hráče, loby. Když malý prostor v tělocvičně, tak reakce na podněty, postavení v bráně a celkově techniku. U Matyho, kterého spoustě věcí předemnou naučil trenér Jakub Dzurik a já jen dopilovával, už možná brzo narazíme na hranice, kam ho můžeme v našich podmínkách dál posunout. Mám také velkou radost, že pozici brankáře se chtějí vyzkoušet další a další děti. Myslím, že si brzo vytáhneme dalšího brankáře.

Honzo, děkujeme za rozhovor a přejeme, ať se v bráně Tvým svěřencům nadále daří a ať Tě neopouští elán s nimi spolupracovat!